ZAVŘÍT SEZNAM

Můj seznam

MOJE ZAHRADY

Nemáte v seznamu žádné zahrady. Vyberte si v našem katalogu.

Akce, které navštívit

Nemáte vybrané žádné akce. Podívejte se na náš kalendář akcí.

"Projekt je spolufinancován EU z programu Interreg Rakousko-Česká republika."

CZ / DE / EN
CZ / DE / EN
CZ / DE / EN
Z bohaté spíže bohyně Pomony

Novinky

Zde se nacházíte: Domů / Novinky / Z bohaté spíže bohyně Pomony

Z bohaté spíže bohyně Pomony

27. 09. 2018

Mrazivá rána a krátící se dny svědčí o jediném - léto se nadobro odporoučelo a s konečnou platností nastal podzim. Předposlední období roku je melancholické, ale přesto (nebo právě proto) podmanivé. Každý rok nás zas a znova okouzluje barvami, chutěmi a vůněmi, které se ve formě plodů různých barev a velikostí snáší na náš stůl, do spíže, do sklepa. Vydejte se do zahrad ochutnat něco z rohu hojnosti bohyně ovoce Pomony.

Sladké plody ovocných stromů a keřů hrály v jídelníčku našich předků zásadnější roli, než je tomu dnes. Díky vitamínům a cukru bylo ovoce zdrojem látek nutných k přečkání zimy. Ovoce se zpracovávalo a konzervovalo mnoha způsoby populárními i dnes – od vaření a pečení, přes zavařování a sušení až po moštování a pálení. Není tedy divu, že na žádné zahradě nechyběly ovocné stromy, které bývaly také opředeny řadou pověr.

Kde se v krajině vzaly aleje

Malebnou venkovskou zahradu si lze jen stěží představit bez letité jabloně, hrušně nebo ořešáku. Ovocné stromy ale měly své místo i za hranicí obce. Krajinu zdobily sady či solitérní velikáni, kteří jako by ochranářsky rozpínali své paže nad širým okolím, a samozřejmě aleje, za které vděčíme Marii Terezii a Josefu II. Jejich pohnutky však nebyly motivovány touhou po harmonickém vzhledu panství – stromořadí měla primárně poskytovat stín a občerstvení pochodujícímu vojsku. Tento účel dnes již neplní, stále jsou ale nepostradatelné coby životní prostor divokých živočichů, kteří se v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině často nemají kam jinam uchýlit.   

Kdoule, mišpule, dřín 

Jabloně, hrušně, meruňky či třešně jsou staří známí. Co ale takové moruše, jeřabiny, mišpule, dřín, kdouloně nebo oskeruše? I ty dříve patřily k běžně pěstovaným druhům a snad by i upadly v zapomnění, kdyby se nenašli lidé, kterým osud „jejich“ regionálního ovoce nebyl lhostejný. Právě posledně jmenovaná oskeruše se po malých krůčcích vrací do povědomí veřejnosti. Tento teplomilný a světlomilný strom se v oblasti svého prapůvodního rozšíření ve Středomoří dožívá až šesti set let a i u nás najdeme úctyhodné kmety, jejichž stáří je odhadováno na 300 let. Domovinou v rámci ČR je oskeruši především Slovácko, jehož teplé klima jí svědčí. Ovoce zvláštního vzhledu, připomínajícího kombinaci jeřabin a jablíček či hrušek, je velmi chutné. Zajímavé je že se kdysi plody sušívaly v peci, rozemílaly na prášek a používaly místo skořice. Velmi tvrdé dřevo se pak používalo v řezbářství a na výrobu hudebních nástrojů. V Tvarožné Lhotě naleznete dokonce Muzeum oskeruší.

Novinka předchozí Novinka následující

vyhledávání

archiv

Mapa zahrad

Jižní Morava

60 zahrad