Vojáci a ekonomové s citem pro krásu

Heslo „Syn otci, bratr bratrům“ se skví na kolonádě zvané Rajstna na kopci nad Valticemi. Ten, kdo mezi vinicemi vystoupá až sem, může podobně jako kníže Jan Josef I. z Lichtenštejna přehlédnout celou malebnou, promyšleně utvářenou krajinu Lednicko-Valtického areálu. Jan Josef I., který stavbu kolonády nechal vybudovat na počest svých zesnulých bratrů a předků mezi lety 1817 a 1823, byl polním maršálem vedoucím rakouskou armádu proti Napoleonovi ve slavné bitvě u Slavkova. Po ukončení válečného stavu se vrátil do Valtic a Lednice, jejichž okolí začal proměňovat ve skvostnou komponovanou krajinu doplněnou řadou romantických staveb, kde byly skloubeny hospodářské požadavky s krásou a tajemným jazykem symbolů. Díky Janu Josefovi I. a řadě špičkových architektů, které do svých služeb povolal, dnes můžeme v LVA obdivovat pohádkové stavby jako Janohrad, Dianin a Apollonův chrám či proslulý Minaret, který korunuje výhled z reprezentativních sálů lednického zámku. Kdo by si ale myslel, že okolí šlechtických sídel bylo určeno pouze k potěše oka či vyjížďkám a lovu, mýlil by se. Krajinu museli urození páni spravovat tak, aby byla krásná i užitečná. Jak jinak by bylo možné získat prostředky na přestavbu lednického letního sídla dle poslední módy? V okolí Valtic a Lednice bujelo lesnictví, zemědělství, rybníkářství, chov ovcí, hovězího dobytka i koní, kterým byl v návaznosti na zámek vystavěn honosný palác – jízdárny a konírny. S těmito ušlechtilými zvířaty se v zámeckém parku setkáme i dnes - při jízdě v kočáře zámeckým parkem či přímo v sedle v nedalekém hippoclubu.

Lichtenštejnské stromy pro stavbu železnice

Na hodnotných lužních lesích na dolním toku Dyje si Lichtenštejni vždy zakládali. Jestli působení zmíněného Jana Josefa I. znamenalo doplnění krajiny o malebné stavby tzv. salety, za to, že se v parku nachází řada zajímavých cizokrajných dřevin, vděčíme jeho bratrovi a předchůdci Aloisi Josefovi. Ten vyslal na samém počátku 19. století do Ameriky výpravu, jejímž členem byl i vrchní zahradník botanické zahrady univerzity ve Vídni Josef van der Schott. Měl úkol přivést dřeviny, které budou rychle růst a zlepší tak stav a výnos lichtenštějsných lesů. V průběhu 4 let připutovalo z expedice do Valtic 130 sudů a beden se semeny, které byly vysazovány do školek a prodávány po celé Evropě. I díky těmto dřevinám z lichtenštejnského hospodářství pak mohla Moravu protnout železnice – v té době zcela nový způsob dopravy. Dřevo bylo používáno na pražce i na topení v lokomotivách, dokud železnice nedosáhla až k uhelným dolům na Ostravsku. Díky výstavbě dráhy se tak barokní zámek v Lednici mohl proměnit do modernější podoby, v jaké ho známe dnes – kouzelného novogotického sídla připomínající královské paláce v Anglii nebo tamější historické univerzity v Oxfordu či Cambridge. Ani lednický park nepřišel zkrátka - díky cizokrajným dřevinám a jejich umnému komponování získal ještě více na atraktivitě. Střídání ročních dob pak tuto nádheru ještě umocňuje.